Řeč našeho padreho COL Hawkeyeho mluví za vše:
Když jsem přemýšlel , co zde, na tomto místě a v této den říci, položil jsem sám sobě otázku: čím se vlastně vyznačuje onen akt, onen skutek nebo činnost, kterou nazýváme hrdinstvím? Hrdinstvím může být rozhodnutí dítěte projít temnou noční chodbou z dětského pokoje do kuchyně pro sklenici limonády, když jeho mladší sourozenec pláče, má žízeň a rodiče tvrdě spí… Hrdinstvím může být bez váhání podaná pomocná ruka spolužákovi, pod kterým se při bruslení prolomí led… Hrdinstvím může být odhodlání postavit se na obranu člověka napadeného na ulici či v metru skupinou opilců nebo zlodějíčků… Hrdinstvím ale může být i obětování svého vlastního pohodlí a zájmů pro někoho blízkého. A mohou jím být desítky, stovky různých dalších činů, skutků, motivovaných snahou pomoci.
Tento akt, toto rozhodnutí je zpravidla spontánní, bezprostřední a začasté je motivováno čímsi dobrým hluboko v nás. Snad je to onen mravní zákon v nás, jak jej formuloval Immanuel Kant. Snad přirozená lidská vlastnost, u někoho hluboko zasutá, skomírající, avšak u mnohých zcela samozřejmá a ve jménu toho lepšího v nás vystupující do popředí. Bůh nám dává svobodu volby. A je tedy na každém z nás, jak se v určité situaci rozhodneme. Je však také tím, kdo každému z nás předestře všechny, i ty nejnepatnější naše skutky a ne On, ale nás samotné nechá soudit a rozsoudit naše chování, naše činy a skutky v tomto životě a v tomto světě.
Co je to za sílu, která člověka pohání ke konání velkých skutků? K obětování pro druhé, k vědomému riskování vlastního života pro záchranu života druhých? Je to snad pouhá vypočítavost, že za takový skutek budeme následně odměněni? Penězi? Slávou? Věčným životem v ráji?
Ne. Je to Boží přítomnost, soucit, odvaha, vůle a láska, ukrytá v každém z oněch „obyčejných“ smrtelníků, z nichž mnohé za jejich činy později nazýváme právem hrdiny. To je ten fundament, na základě něhož člověk jde a podstoupí riziko vlastního „nebytí“ , aby se pokusil zachránit a zachránil „bytí“ druhého člověka.
Každý z nás, ač to zdánlivě tak nevypadá, stojí mnohokrát před rozhodnutím jak se zachovat, jak jednat v situaci, před kterou jsme postaveni. A Bůh nám dává právo volby: myslet jen na sebe nebo i na druhé?
Muži a ženy, jímž je věnován tento pomník a tato dnešní pietní vzpomínka, mysleli, především na druhé a na jejich záchranu! Bez ohledu na to, zda to bylo jejich povolání, zaměstnání. Oni šli pomoci, podat záchrannou ruku. Ne, zcela jistě nechtěli zemřít! Ale jejich poslání, jejich rozhodnutí pomoci druhým bez ohledu na riziko ztráty vlastního života bylo v daný okamžik tím, co považovali za správné, nezbytné a potřebné. Právem a bez jakýchkoli pochybností je můžeme nazvat hrdiny. Hrdiny jedenáctého září. Hrdiny kterými se staly nikoli skrze odporný, zavrženíhodný čin muslimských fundamentalistů, pomatenců, nenávidějících právo druhých na odlišné chápání svobody a lidských hodnot, fanatiků bez úcty k životu… Ale hrdiny ve jménu cti, odpovědnosti a daného slibu. Hrdiny ve jménu soucitu a lásky k bližnímu.
A to je také odkaz hrdinů – hasičů a záchranářů New Yorských sborů. Odkaz hrdinů 11.září pro každého z nás:
Jdi a podej pomocnou ruku bližnímu svému, je-li mu zle, či nejhůře. Jdi a nepřemýšlej, co z toho budeš mít – ztrátu či zisk… Jdi a zachovej se jak vyšší princip mravní káže každému z nás. K tomu nám dopomáhej Bůh.
FOTO ZDE: major-vanek.rajce.idnes.cz/11.9.2012_Kampa
VIDEO ZDE: www.youtube.com/watch?v=llCeZCq0Nqg&feature=youtu.be