Země velehor, pouští, ale i úrodných nížin a údolí.
Orientace hor a horských údolí ve směru východ – západ měla na historii a vývoj Afgánistánu naprosto zásadní vliv. Pěšiny a cesty podél toků řek mezi pohořími pokračovaly totiž dál a procházely celou zemí. Staly se historickou spojnicí Persie s východními říšemi. Tudy táhly karavany se zbožím, ale i armády dobyvatelů.
Ve východní části Afgánistánu je nejvyšší pohoří země - Hindúkuš. Nejsevernějším pohořím je Tír Bend (Turkestánské pohoří). Střed země vyplňuje pohoří Kuhi Baba. Na západě jsou to Sefid (Safed) Kúh a Sijáh Kúh (Bílé a Černé Hory). Horské masivy směrem k jihu pak uzavírají Západní a Jižní pohoří Sulejmánovo. Jeho nejvyšší hora má poetický název - Tachti Sulejmán – Trůn Šalamounův. Pohoří jsou v Afgánistánu tak vysoká a vítr tak silný, že někteří tažní ptáci při překonávání hor vyletí na hřeben, přejdou ho „pěšky“ a poté slétnou do údolí. Dá se tomu věřit. Afgánci totiž postrádají jakýkoliv smysl pro humor! Kromě hor jsou ale v zemi i velice úrodné oblasti. Na jih od řeky Amudarji je to např. Turkménská nížina, která je obilnicí země.
Mezi afgánským severem a jihem se v horách nad Kábulem nachází strategický průsmyk a později se sovětskou pomocí vybudovaný tunel Salang. Práce na něm trvala osm let a spojuje Kábul se severem země. V současné době, je tento tunel v délce 2,6 km posledním úsekem 5 000 km dlouhé cesty přepravovaného materiálu z pobaltských přístavů na armádní základny. Jedná se o materiál, který nelze přepravit přes Pákistán. Cesta je to dlouhá, ale někdy nic jiného nezbývá. Spojené státy potřebují do Afgánistánu dopravit přes 200 000 námořních kontejnerů nejrůznějšího materiálu ročně. Praxe je taková, že v přístavu v Karáčí zboží z lodí převezmou pákistánští smluvní dopravci, aby ho dovezli na místo určení v Afgánistánu. Jezdí se ale bez vojenského doprovodu, takže cestou každoročně „zmizí“ okolo 500 kamionů.
Pokud někdy budete mít pět minut času, dejte si na počítač leteckou mapu Afgánistánu a začněte na libovolném místě hor mapu zvětšovat. Z hnědých skal se Vám začnou vylupovat zelená, téměř nedostupná údolí. Každé údolí je doslova pevnost v horách. Tady se ukrývá těch 160 000 hektarů makovic! Tady začíná opium a jeho deriváty svou pouť do celého světa. Afgánistán, je dnes světovou jedničkou v produkci! Jsou to totiž nejen skvělí válečníci, ale i organizátoři. Míza z naříznutých makovic se sbírá dva, maximálně tři týdny v roce. Sehnat „brigádníky“ na 160 000 hektarů dřiny za pár drobných, tak tomu smekám!
A slyšeli jste někdy o ničení makových polí a pálení opia? Četli jste o objevení laboratoří na výrobu heroinu a jejich likvidaci? Pronásledování pašeráků jako v jihoamerických státech? Tady tomu velí Afgánci a nikoho ani nenapadne jim do toho kecat. O Afgánistánu, jako o světové pěstírně konopí se ve stínu opia už jen cudně mlčí. Afgánistán je země, kde o tom, co a jak bude, si rozhodují Afgánci!
Příští čtení bude o Paštunech, nejpočetnější národnosti v Afgánistánu.
g.M.