Válečnická historie Afgánistánu.
Afgánistán, to je sedm tisíc let bojů a násilí. Žije tu na padesát národností a kmenů, které když neválčí proti společnému nepříteli, bojují alespoň mezi sebou. Válčil zde Alexandr Veliký, Čingischán, Peršané a všichni vládci říší v sousedství. Podle starého indického přísloví totiž platí: "Jen ten, kdo je pánem Kábulu může být vládcem Přední a Zadní Indie". Každý dobyvatel tu zanechal zmar, vydrancované území a nenávist. Ale i odpor a hrdost. Krutost tu střídala krutost.
Když Čingischánovi v jednom z údolí v boji zahynul vnuk, pomstil se po mongolsku. Nechal v údolí vybít vše živé! Neušetřil nikoho, prý i ptáci tam dlouhé roky nelétali.
Po jiném nájezdu nepřátel na afgánskou část Íránské náhorní plošiny, což je velice úrodné území, bylo obyvatelstvo zmasakrováno tak, že v kraji nezbyl nikdo, kdo by se staral o zavlažovací systém a hospodařil.
V r. 1525 v bitvě u Panipáta byli Afgánci poraženi spojenými mongolskými a tureckými hordami. „Darmo prosili, trávu mezi zuby držíce, za milost; porubáni jsou a hlavy jejich v pyramidách hromaděny“. Tak zaznamenal kronikář.
Ani Afgánci ale nebyli žádní svatoušci. Vydávali se drancovat své sousedy kdykoli to počasí dovolilo. Vybírat daně na chod padesátitisícové jezdecké armády od hrdých kmenových vůdců bylo nemožné. Bojovné kmeny se ale byly kdykoliv ochotné spojit k dobyvačnému tažení. Nejčastěji do bohaté Indie, kterou i na čas ovládli. Do Afgánistánu tak roky putovala obrovská kořist. Pohoří Hindúkuš je v překladu „Zabiják Indů“. To tenkrát zástupy zajatých Indů - otroků, kteří nepřežily přechod zasněženého a ledového pohoří, mu daly jeho jméno.
Když si z Afgánistánu v 19. století Rusové a Angličané mezi svými říšemi vytvořili nárazníkové pásmo, proběhlo mezi Afgánci a Angličany několik střetů, které pro Brity ne vždy dopadly vítězně.
V lednu r.1842, po dohodě mezi Anglií a Afgánistánem, mělo být z Kábulu do Indie staženo 16 000 Britů - vojáků, ale i civilistů, včetně žen. Afgánci tehdy pošlapali veškeré uzavřené dohody s Brity a spustili palbu z hradeb Kábulu do zad odcházejících. Ustupující pak čekaly nekonečné přepady a masakry ze zálohy v horských údolích. Do Džalálábádu došel pouze jediný Brit! Těžce zraněný dr. Brydon. Ostatní byli povražděni, vzati jako rukojmí nebo v kruté zimě umrzli. Pravidla boje v Afgánistánu určují vždy Afgánci. A není pravidlem, že musí být silnější. Oni jsou tu totiž doma!
Letmý úvod do historie máme za sebou, příště trochu geografie.
g.M.