Navštěvujeme Latrun, místo několika neúspěšných útoků Izraelců proti jordánskému nepříteli. Jednalo se o dobytí strategického návrší, ze kterého r. 1948 kontrolovali Jordánci zásobovací silnici do Jeruzaléma. Ani Židé ale nevyhrávají bitvy, když politici pouze zavelí vpřed a nedají vojákům to základní - láhve s vodou! Tenkrát tu vyhrálo pekelné horko a chyby velení.
V důsledku toho, až do šestidenní války v r. 1967, do izraelského území zasahoval dlouhý, nepřátelský, tzv. Latrunský výběžek.
Návštěva Latrunského památníku padlých vojáků izraelských obrněných jednotek Yad La Shirion, jehož součástí je největší tankové muzeum v Izraeli, je pro nás všechny obrovským zážitkem. Pod širým nebem je zde rozsáhlá, pečlivě udržovaná sbírka všeho, co pomohlo Izraeli v nouzi a mělo to pancéřování. Na čestném místě nad muzeem je na vysokém podstavci umístěn americký tank Sherman M4. Je pro Židy přímo ikonickým symbolem vítězství v tankových bitvách, když byl stát Izrael ještě v plenkách.
Máme na prohlídku celé tři hodiny, ale dal by se zde strávit v pohodě celý den.
Cestou do Jeruzaléma míjíme souběžně vedoucí silnici, tzv. „Barmskou stezku“. Jedná se o starou, původně římskou cestu, která při arabské blokádě Jeruzaléma v r. 1948 umožňovala nouzově zásobovat obklíčené a téměř vyhladovělé město.
Při průjezdu hraničním bodem mezi Jeruzalémem a Betlémem, kde jsme ubytováni nám Izraelci, bez jakékoli kontroly, jen přátelsky mávli rukou. To je pro nás naprosto zásadní! Znamená to že je klid zbraní. Na našich plánovaných toulkách pohraničními, převážně vojenskými oblastmi, by jakýkoliv neklid mezi Palestinci a Izraelci pro naše putování znamenal konečnou.
Čtyři útoky na jeden důležitý opevněný kopec, čtyři prohry.
A hodně vlastní vinou.
g.M.
