Již po několika dnech v terénu poznáváme rozdíl ve vedení bojů v r.1948 a v r.1967. V roce 1948 se na téměř neozbrojené Izraelce vrhli ze sousedních zemí vyzbrojení a vycvičení arabští vojáci s takovou razancí, že například v Jeruzalémě nastala situace, která se v izraelském dějepise raději moc nezmiňuje. V bojích o židovskou čtvrť došlo tehdy k něčemu pro Židy naprosto nevídanému. Její obyvatelé se rozhodli opustit bojové pozice a pod vedením svých rabínů si šli s bílými prapory vyslechnout kapitulační podmínky Arabské legie. Téhož dne večer, 28. května 1948, se židovská čtvrt vzdala!
Naprosto zoufalá vojenská situace se tehdy pro Izraelce začala naštěstí měnit v následujících dnech po masivních dodávkách zbraní a munice z Československa.
Každý den přistávalo v Izraeli také nejméně jedno z u nás zakoupených letadel ( 30 messerschmittů, 30 spitfirů a 9 mosquit).
V Jeruzalémě se ještě krátce zastavujeme před hotelem Krále Davida. Zde Izraelci provedli v r. 1946 teroristický čin nejhrubšího zrna. Dynamitem vyhodili do povětří celé jedno křídlo hotelu, kde sídlila britská mandátní správa a vojenské velitelství Britů. V troskách hotelu tehdy nalezlo smrt 92 obětí a 41 lidí bylo zraněno. Hned po této „akci“ bylo jasné, že takovéto kroky mající vést k samostatnosti Izraele se budou v budoucnu Izraelcům velice špatně vysvětlovat a sami Izraelci tento čin vzápětí odsoudili.
Opouštíme Jeruzalém a míříme Judskou pouští k Mrtvému moři, k pevnosti Masada. V římských dobách ji nechal zbudovat král Herodes, obávající se povstání místního židovského obyvatelstva proti nadvládě Říma. Masada byla opevněná stolová hora 400 metrů nad okolním terénem. Měla cisterny na vodu o obsahu devadesáti milionů litrů a zásoby jídla měly vydržet desetileté obléhání. Pěstovala se zde zelenina, o dodávky potřebného hnojiva se starala hejna holubů „samoživitelů“. Ptáci byli odkázaní na potravu z okolní krajiny a obří holubníky pak stačilo jen vyčistit. Masada měla dokonce i svůj bazén!
Při protiřímském židovském povstání v r. 70 n. l. Masadu obsadila zhruba třístovka povstalců se svými rodinami a dokázala se zde několik let úspěšně bránit obrovské přesile Římanů. Oblehatelé byli nuceni vybudovat gigantický násep a teprve s jeho pomocí do pevnosti pronikli. Židovští obránci, ale v noci před závěrečným útokem Římanů v již bezvýchodné situaci zvolili raděj smrt. Oblehatelé nakonec „dobyli“ prázdnou pevnost. Na památku dávných hrdinů se zde konají slavnostní vojenské přísahy.
Jedna kapitulace, jeden zavrženíhodný teroristický útok a jedno obrovské hrdinství, kdy po usilovném a dlouhém boji a odporu dávají Židé přednost smrti před ztrátou svobody.
g.M.
