Navštívit památná místa v okolí Domažlic spojená s působením US Army v r. 1945, může být hezký a poučný výlet. Mít ale celý den „jen pro sebe“ za průvodce Boba Balcara, autora knihy „Z Normandie přes Ardeny až k nám“ a mnoha dalších děl o americké armádě z období WW II, tak to máte našlápnuto na opravdovou lahůdku. Bob Balcar je totiž v historii svého kraje vynikajícím znalcem a jeho osobnost – no, prostě chlap každým coulem.
S kamarádem, Jardou Kulhánkem, jsme se na společné courání po Domažlicku chystali už pěkných pár let. Jarda mi byl skvělým pomocníkem se svojí obrovskou znalostí terénu a událostí v okolí svého bydliště, když jsme před čtyřmi roky, připravovali jízdu po demarkační linii. Jeho rodný dům byl jedním z domů, ve kterém byli ubytováni američtí vojáci v roce 1945, takže není divu, že k US Army má opravdu vřelý vztah. Jarda je, řečeno jednou větou, „chycený historií WW II na 100%“.
Bob Balcar i Jarda se znají a spolupracují již léta a to, že mě vzali do party při toulkách po Domažlicku, pro mě byla velká čest.
Vyjížděli jsme brzy ráno 26.10.2017 a toho dne to byla tak trochu sázka na nejistotu. V noci se totiž přes Česko prohnal silný orkán a zprávy hlásaly ledacos. Ráno jsem proto hodil do auta motorovou pilu a naviják, protože člověk nikdy neví. Ale rušit dlouho domluvenou akci kvůli orkánu, no to tedy pardon!
V Domažlicích jsme naložili „velitele vozu“ Boba Balcara a vyrazili směrem ke hřebčínu v Hostouni. Čekal nás zde smutný pohled na zdevastovaný prostor bývalého hřebčína. Vláda lidu pod vedením KSČ se tu podepsala v plné své hrůze.
Procházíme místy, kde muži velitele 2. jízdní průzkumné skupiny plukovníka Reeda jinak také “2. kavalerie“ zaujali 28. dubna 1945 bojové postavení a drželi Hostouň s hřebčínem a jeho vzácnými Lipicány za linií fronty až do 5. května, do příchodu posil v podobě 97. US pěší divize (Trident) a 2. US pěší divize (Indianhead).
Po prohlídce místa a po vyslechnutí vzpomínek Boba na jeho poválečné vojančení poblíž hřebčince, odjíždíme z Hostouně do Bělé nad Radbuzou. Zastavujeme na náměstí u pomníku padlým americkým vojákům z „2. kavalerie“. Bob nám opět vypráví, a vypráví. Je jak chodící encyklopedie. Pak jedeme k místu zaniklé obce Růžov, kde proběhly boje se ztrátami na životech amerických vojáků. Prvně musíme odklízet stromy na cestě, ale projíždíme.
Pokračujeme směrem na Postřekov a obec Díly. V lese nad obcí je velice netradiční pomník ze součástí Jeepu, na památku Američanům, kteří zde položili život v boji za naši svobodu na samém závěru války. A opět nám Bob, který má nedaleko odsud srub, vypráví historii a příběhy spojené s okolím. Hledáme balvan, kterým bylo místo původně označené, ale marně. Někdo si ho asi odvezl domů na zahrádku.
Pokračujeme na Klenčí pod Čerchovem, Babylon, Všeruby. Místa, kde probíhala na jaře 1945 bojová linie. Bob nás protahuje po okolí každé z pamětihodností, jeho vitalita je obdivuhodná. Máme toho v nohách za celý den nachozeno tak akorát a tak když Bob zavelí, že se vracíme zpět do Domažlic, oba to docela s Jardou vítáme. V Domažlicích ještě proběhneme náměstí, pár společných fotek před pamětní deskou osvobození 5.5.1945 a máme před sebou odjezd domů.
Byl to velice povedený víkend, celý den nám svítilo sluníčku a o tom obídku, co jsme si cestou dopřáli, vám raděj ani nepíši. U kávičky nám Bob povídá: „ A víte, že jsem tu měl spoustu lidí, co jsem po okolí provázel, ale tak kompletně jsme to nikdy neabsolvovali. Bylo to s vámi moc fajn. A začneme si tykat, já jsem Bob.“ No a tak co jsme si s Jardou mohli více přát.
Je večer, sedáme do auta a nikam se nám z Domažlic odjíždět opravdu nechce.
Tak se ještě mrkněte na fotky, bylo opravdu co fotit.
g.M.
g.M.