Dnes vyrážíme do města Safed. Nachází se na severu Izraele a leží vysoko v horách obklopeno zalesněnými svahy. Není divu, že v tomto velice příjemném, „klimatizovaném“ městě vzniklo již v dávných dobách místo židovské vzdělanosti. Navštěvujeme známou Modrou synagogu a v jedné ulici si povídáme s bývalým členem ochranky nejvyšších představitelů Izraele, toho času v důchodu. Aby se nenudil, mačká pro turisty z ovoce šťávu. Beer juice, ale vymáčknout neumí! V osvobozovacích bojích r. 1948 tady použil Izrael proti Arabům taktiku strachu z neznámého. Z lodní duté hřídele vyrobili jakýsi primitivní minomet a židovské děti vyrazili mezi své arabské dětské kamarády s důvěrnou a tajnou zprávou, že jejich tatíci mají „zázračnou zbraň“, která Židům zaručí vítězství. A opravdu po prvním výstřelu se naprosto nečekaně spustil prudký déšť, což v létě v Safedu bylo naprosto nevídané. Arabští vojáci, nahlodání hláškami dětských zpravodajců, ztratili nervy a z města uprchli. Téměř jak z říše pohádek! Po r. 1948 již zůstal Safed bez Arabů!

   A to nejzajímavější nakonec. Pohybujeme se na hranicích s Libanonem a tady jsme v domovině Drůzů. Je to nevelký národ žijící od nepaměti na malém, ale exponovaném území. Na nezávislost jich nikdy nebyl dostatečný počet a tak se museli s místními vládci, kteří se tu v průběhu staletí vystřídali, vždy nějak shodnout. Postavili to na následujícím. Muži za žádnou cenu nelžou a to i za cenu smrti. Svoji čest mají na prvním místě a na jejich věrnost je absolutní spolehnutí. Izrael si jich cení natolik, že zastávají i ty nejvyšší armádní funkce v nejdůležitějších a nejprestižnějších složkách armády. V ulicích jejich vesnic si připadáte jako v jiném světě. Všude vzorný pořádek, čistota a uklizeno. Tady není Orient, ale úplné Švýcarsko. Kolem vesnic ovocné sady, na zahradách květiny.

   Na cestě domů se krátce zastavujeme na mostě Bnot Jáakov. Na jaře r. 1946 za „Noci mostů“ byl jedním z jedenácti mostů, na které úspěšně zaútočil Palmach a jeden z deseti, které poškodil. Lezeme na jeho současnou „UNRRA“ konstrukci. Velké části dřevěné vozovky schází, je potřeba dávat bacha. Výhled na řeku Jordán je nádherný.

   Jedno vítězství díky „propagandě“, jeden diverzním způsobem zlikvidovaný most.

  Izrael - Cesta do míst bitev a vojenských operací.

                                    Závěr.

    Po našem toulání Izraelem a několikaletém studiu jeho dějin z nejrůznějších pramenů mám tu drzost tvrdit:

    Pokud národ svoji zemi opravdu miluje, lze ji ubránit! Nesmí být výmluvou, že je obklopen mnohem početnějším nepřítelem a že má na svém území velkou národností menšinu, která mu jde po krku.

    Věřím, že i předmnichovské Československo by se Německu ubránilo! Naši dědové tenkrát svou vlast milovali stejně vroucně jako Židé tu svojí.

     Židé jen navíc ctí Tóru a mají skvělé heslo:     

„Již nikdy jako ovce!“

g.M.