Můj „ americký příběh “ začíná mým otcem, který se aktivně zapojil do Pražského povstání r. 1945. To ho sice na pár dní zdrželo, ale jakmile povstání skončilo, mazal s kamarádem za Amíkama do Plzně.
Na jednom Shermanu se jim náramně líbila bronzová plaketa s hlavou indiána. Když se ptali osádky tanku co by za ní chtěli, dostali odpověď, že se nejspíš zbláznili. Pak jeden z tanku povídá, aby sehnali německou parabelu. Již večer s ní bušili na tank a seržantovi nezbylo než dodržet slovo a plaketu odmontovat. A tak tam táta s kamarádem získali plaketu, no a jak se tam mezi těmi vojáky motali, tak i celoživotní lásku k autu jménem Jeep.
Když jsem pak byl malej knedlík , doprovázel jsem tátu po různých garážích při shánění Jeepa, ale u mámy auto bez dveří nikdy neprošlo.
Zlom nastal, když mi do života vstoupil jeden člověk a chvástal se řečmi o svém Jeepu. A že sehnat Jeep, no přeci žádný problém.
Tři měsíce jsem sháněl Willyse a připadal si jak naprostý idiot, co nedokáže sehnat auto. Jako správný „beran“ jsem ale nepolevoval, sháněl po bazarech, inzeroval, dražil dokonce v USA a šílel. Úplně jsem tomu propadl, byla to už otázka cti.
Nakonec se objevil Jeep Willys v provedení NAVY. Tu noc jsem nespal a druhý den byl doma. Jeep byl po celkové rekonstrukci a mě bylo líto do něj šťourat, ale hrozně mě lákalo si ho rozebrat a dát si ho zase dohromady. Takže když se poté objevil hezký, kompletní šrot, neváhal jsem a opravdu jsem si užil krásný rok při jeho rekonstrukci.
No, myslím, že by táta měl radost.
zpracoval: g.M.