Kdyby mi někdo před pěti lety říkal, že budu mít jednou na téhle akci 30 aut, tak bych mu nevěřil. Po loňských zkušenostech jsem počasí raději přeplatil, ale i tropy jsme zvládli včetně techniky na chvalitebnou. Dogy se hřály jak u Tobruku, ale nakonec dojely po svých. On to byl i po té silnici č. 105 docela záhul, a to skoro nebyl provoz. Vše, co jsem si naplánoval s vámi vidět a zažít, to se splnilo. Až jsem popřel známé pravidlo, netěš se, abys nebyl zklamán. Díky Lesům ČR a ochotě Ing. Zušťáka jsme mohli navštívit jinak nepřístupný pomník výsadku GLUCINIUM, u cestářů jsme našli pochopení a pustili nás i přes rekonstruovaný můstek za Purkarcem, navšívili jsme úplně neuvěřitelnej pivovar LIPAN v Dražíči a vyslechli šikovného majitele, který nám zajímavě a při vynikajícím obědě povyprávěl o historii místního pivovaru. Narychlo za Bořenou Horu sehnané náhradní ubytování ve Vysokém Chlumci se nakonec podařilo na místě vyladit ke spokojenosti všech přítomných, i u ohýnku jsme zahráli a džin s tonikem už nechci jinak než s ledem, citrónem a mravenečky. V neděli ráno nás čekala jízda krajinou Středního Povltaví, scenérie jak za Šumavy s impozantním Orlíkem nás dovedly až ke Větrovu, kde jsme uspořádali pietní akt u jediného v boji padlého parašutisty rtn. Hauptvogela z výsadku Chalk. Při odjezdu nás překvapil pamětník místních událostí a byl jsem mu velmi vděčný za upřesnění posledního boje rtn. Hauptvogela. No a pak už nás čekal jen dramatický přesun k Petráškům v Malé Hraštici na oběd. Dramatický proto, protože byť necelých 50 km, stačilo to k rozbití dvou aut, Klokana odtáhl Jindřišek na laně až do Dobříše a kluci sanitku za pomoci třetí cívky v pořadí oživili a raději už nikde nezastavovali. No a Danově M38 odešlo těsnění pod hlavou naštěstí až u domova.

Po vynikajícím guláši od Radky jsme se rozloučili a tím letošní mimořádně vydařilý ročník SILVER zakončili. Bylo mi ctí pro vás tuto akci i s Marcelem připravit. Tak zase za rok, na SILVERU.

Doga